Archiv pro měsíc: Prosinec 2017

“MRTVÁ” A “ŽIVÁ” VODA ?

“MRTVÁ” A “ŽIVÁ” VODA ?

Získává se elektrolýzou vody, kdy se kolem anody vytváří kyselé prostředí, zatím co kolem katody zásadité.  Využití živé vody k přípravě potravin vyžadující zásadité prostředí jako jsou sacharidy a tuky, dále k vaření potravin a k zálivce všech plodin. Využití mrtvé vody k přípravě potravin vyžadující kyselé prostředí jako jsou bílkovinné potraviny živočišné, dále ke sterilizaci potravin a ničení plísní a hub.

voda

Využití UV světla k ošetření potravin

Využití UV světla k ošetření potravin

uvMikroorganismy jsou hlavní příčinou kažení potravin a nemocí z potravin. Těmto problémům se tradičně zamezovalo tepelným ošetřením potravin, přídavkem konzervačního prostředku, chlazením nebo zmrazováním. V současné době však spotřebitelé upřednostňují potraviny,  které jsou čerstvé a s prospěchem pro zdraví, současně ale musí být příprava pokrmů z těchto potravin časově nenáročná. Tyto potraviny musí být samozřejmě vždy bezpečné.

Tradiční metody prodlužování údržnosti potravin a zvyšování bezpečnosti ne vždy splňují očekávání spotřebitelů, zvláště pokud se požadují čerstvé potraviny. Jde např. o problém kontaminace povrchu, která ovlivňuje řadu výrobků, např. čerstvě krájenou zeleninu a ovoce.  Použitím UV světla se dosáhlo velmi dobrého stupně dekontaminace u čerstvé zeleniny, sýru, vajec, brambor a předpečených výrobků. Ukázalo se, že technologie UV světla je  užitečná v těchto i jiných aplikacích.

V testech dekontaminace vajec bylo dosaženo zvláště dobrých výsledků. Počet mikroorganismů původně přítomných se snížil o čtyři řády. Hlavním důvodem tohoto výsledku je relativně hladký povrch vajec. To usnadňuje přístup UV-světla k mikroorganismům.
Aby se získala správná chuť, musí sýr po výrobě zrát. Během skladování je sýr snadno kontaminován plísněmi. Opracování sýru k zamezení růstu plísní při skladování se ukázalo jako slibné. Jak plísně, tak jejich spóry byly velmi citlivé k UV světlu. Výsledky dosažené s UV světlem byly srovnatelné s výsledky získanými tradičními fungicidy. Nový postup opracování by tak mohl vést k tomu, že používání chemických fungicidů nebude zapotřebí.
Brambory jsou během růstu kontaminovány různými mikroorganismy. Sadbové brambory jsou zvláště citlivé k nežádoucím patogenům, např. Phytophthora infestans a bakteriím patřícím ke skupině Erwinia. Sadbové brambory se musí proto chránit před těmito organismy. Testy ukázaly, že sadbové brambory lze úspěšně ošetřovat UV světlem, přičemž nedochází k narušení jejich schopnosti klíčit.

Jídlo ze vzduchu a vody. Vědcům se podařil technologický zázrak

Jídlo ze vzduchu a vody. Vědcům se podařil technologický zázrak

Finským vědcům se podařilo pomocí elektrolýzy přeměnit látky získané ze vzduchu a vody v hodnotnou stravu. Jejich objev by mohl znamenat revoluci v boji s hladomorem v chudých částech světa. Ve středu o tom informovala agentura Reuters.

Vědcům se povedlo vyrobit jídlo z vody a vzduchu

čtvrtek 3. srpna 2017, 20:14

„Prakticky všechny vstupní materiály jsou dostupné ve vzduchu. V budoucnu by tato technologie mohla být zavedena na pouštích a v dalších oblastech trpících hladomorem,“ řekl Reuters vedoucí výzkumného týmu Juha-Pekka Pitkänen z Technického výzkumného centra VTT ve Finsku.

Protein, sacharidy a tuky

Nový systém výroby potravin využívá bioreaktor obsahující vodu, mikroby a živiny, jako jsou dusík, síra a fosfor. Elektřina v bioreaktoru vyvolá elektrolýzu vody a v kombinaci s oxidem uhličitým získaným ze vzduchu dojde k chemické reakci. Jejím výsledkem je jedlá práškovitá směs. Více než polovinu z ní tvoří protein a čtvrtinu sacharidy. Zbylá část sestává z tuků a nukleových kyselin.

„Jednou z možností je domácí reaktor – přístroj, který by mohl uživatel použít k výrobě potřebného proteinu,“ slibuje Pitkänen.

Podle údajů Organizace spojených národů trpí ve světě hladem 795 miliónů lidí. V roce 2050 to podle současných trendů budou dvě miliardy.

Že byl dán lidem v oblastech postihovaných písečnými bouřemi ochranný oděv, který se chápe jinak a způsobuje u neznalých zmatek ?

Že byl dán lidem v oblastech postihovaných písečnými bouřemi ochranný oděv, který se chápe jinak a způsobuje u neznalých zmatek ?

Písečná bouře či prachová bouře je zvláštní atmosférický jev, kdy je vlivem pohybu vzduchových mas zvedán do atmosféry drobný prachový materiál či písek, který se pak následně spolu s posunem mas pohybuje do nových oblastí. Zvířený materiál je transportován a následně ukládán v nových oblastech.

Písečné bouře jsou typické pro aridní oblasti, kde není povrch kryt soustavnou vegetační pokrývkou, jenž by zabraňovala snadnému uchopení malých částí a jejich přenosu. Nejčastěji se s nimi setkáváme v pouštních oblastech na Zemi jako například v oblasti Sahary, Saudské Arabii apod. , ale byly pozorovány také na Marsu, kde občas dosahují globálních rozměrů, kdy je celá atmosféra planety zasažena podobnými bouřemi.

Pro ochránění populace v zemích postihovaných písečnými bouřemi byl proto navržen speciální ochranný oděv, který měl za úkol chránit tělo a krýt hlavně ústa a nos, kdy se  tento oděv stal v těchto oblastech postihovaných písečnými bouřemi doslova povinným a to převážně pro ženy, které bylo nutné chránit kvůli ochránění budoucí populace z důvodu jejich možného těhotenství.
V oblastech, které písečné bouře nepostihují již tento speciální ochranný oděv nemá důvod a to by bylo dobré vědět.

Že jde ze světla vytvořit hmotu a hmota má tak možnost se nerozkládat, ale opět se přetvořit na světlo ?

Že jde ze světla vytvořit hmotu a hmota má tak možnost se nerozkládat, ale opět se přetvořit na světlo ? 

Hmota ze světla? Zní to jako rozverná fantazie z odvázané alchymistické zkazky. Jenže nejsme na pitce v rudolfínské Praze a nejde o silně podroušené alchymisty. Ve skutečnosti jde o velezajímavý problém částicové fyziky, který po desetiletích bezradného mudrování najednou spěje k optimistickému konci. Fyzika je dneska podle všeho odvázanější, než kdy byli alchymisté a teď tu máme poměrně realistický recept, jak doopravdy vyrobit hmotu ze záření. Císař Rudolf II. by byl dozajista u vytržení.

Gregory Breit. Kredit: Karol Langner, Wikimedia Commons.

Na fyzikálních večírcích se vypráví, že teorii o vyrobení hmoty ze světla navrhli v roce 1934 američtí fyzici Gregory Breit a John Wheeler. Je úplně prostinká a představuje nejjednodušší recept na výrobu hmoty ze světla, který se zatím objevil. Podle Breita s Wheelerem stačí správně srazit dva fotony, čili dvě entity záření a ze srážky by měl vzniknout elektron a pozitron, čili vlastně hmota a antihmota. Jejich výpočty byly shledány teoreticky v pořádku, ale samotní Breit a Wheeler nevěřili, že bych jejich extravagantní teorii někdy někdo experimentálně ověřil. A skutečně, zatím se to nikomu nepovedlo a odborníci se vždy domnívali, že to vyžaduje extrémně energetické částice, které nejsou k dispozici. Jenže částicová fyzika nikdy nespí.

Přehled interakcí záření a hmoty. Kredit: Oliver Pike/ Imperial College London.

Jednoho dne, po několika šálcích kávy, v malé kanceláři Blackettovy fyzikální laboratoře Královské univerzity v Londýně, novodobí teoretičtí fyzici vymysleli relativně jednoduchý způsob, jak hmotu ze záření podle Breita a Wheelera skutečně experimentálně vyrobit. Jestli sledujete seriál Teorie velkého třesku, tak si nejspíš představíte, jak to asi mohlo vypadat. Každopádně, Oliver Pike a jeho kolegové v časopisu Nature Photonics navrhli nový typ experimentu fyziky vysokých energií, který by využíval soudobé technologie a fungoval by jako srážeč fotonů (photon-photon collider). Napodoboval by situaci během prvních 100 sekund existence našeho vesmíru a podle všeho také poměry při monumentálních záblescích gama, které dodnes občas skrápějí širý vesmír.

John Wheeler. Kredit: GFHund, Wikimedia Commons.

Jak už to chodí, Pike a spol. původně pracovali na něčem úplně jiném. Řešili jakési problémy kolem fúzní energie a najednou zjistili, že s tím, co mají v ruce, mohou vyřešit letitou mysteriózní záhadu s výrobou hmoty ze světla. Vědce to podle všeho šokovalo, už jsou ale, zdá se, z nejhoršího venku. Teď prý jako teoretici hledají někoho, kdo jim navržený experiment postaví, zprovozní a srazí na něm fotony. Jejich srážeč fotonů by měl přitom zahrnovat dvě zásadní procedury. Jednak by měl mít extrémně výkonný laser, jehož zášlehy urychlí elektrony téměř na rychlost světla. Rozběsněné elektrony pak vystřelí do zlaté destičky, čímž vytvoří svazek fotonů, miliardkrát energetičtějších, než viditelné světlo.

Hohlraum z Národního zážehového zařízení (NIF). Kredit: LLNL, Wikimedia Commons.

Druhá fáze využívá drobnou nádobku ze zlata zvanou hohlraum, známou z výzkumu fúzní energie. Obsluha experimentu vstřelí dovnitř hohlraumu paprsek vysokoenergetického laseru a tím ho zahřeje tak šíleně, že září podobně jako hvězdy. Nakonec by experimentátoři měli navést svazek fotonů z první fáze do středu oslnivě rozzářeného hohlraumu a v tu chvíli by mělo dojít ke srážce fotonů z obou zdrojů a k zázračnému stvoření hmoty, tedy elektronů a pozitronů. Vědci by v takovém případě měli být schopni takové částice detekovat, když budou vylétat z hohlraumu ven. Teď se můžeme jen těšit, až se tohle někomu povede.

Literatura

Imperial College London News 15. 5. 2014, Nature Photonic online 18. 5. 2014.

Že jsou oba letní měsíce stejně dlouhé?

Že jsou oba letní měsíce stejně dlouhé?

Je zvláštní, že měsíce červenec a srpen sestávají shodně z 31 dní, ačkoli se jinak v kalendáři delší měsíce pravidelně střídají s kratšími. Jen v létě nastane tato velmi příjemná změna. Nikdo si určitě nestěžuje J, ale jen málokdo ví, proč tomu tak je. Při pátraní po příčinách jsme doputovali až do dalekého Říma. Ostatně, není to asi příliš překvapivé, vždyť všechny cesty vedou do Říma

Starořímský kalendář v době republiky začínal měsícem březnem, měl jen 10 měsíců a dohromady asi 300 dní. Zimní období (leden, únor) do kalendáře nepatřilo. Proto se mimochodem září nazývá v mnoha jazycích september, tedy sedmý měsíc, i když je dnes v pořadí devátý. Podobně říjen – oktober má v názvu osmičku, listopad – november devítku a prosinec – december desítku. Jiné měsíce dodnes nesou jména římských bohů, například březnu dal jméno bůh války Mars, červnu strážkyně domácího krbu Juno.

Později sestával rok z 12 měsíců čítajících dohromady 355 dnů. Aby byl kalendářní rok v souladu s rokem tropickým, vkládaly se nepravidelně pomocné dny do posledního měsíce – února. V době občanských válek na sklonku republiky už kalendářní rok téměř neodpovídal slunečnímu. Proto v roce 46 př. n. l. provedl Julius Ceasar zásadní reformu starořímského kalendáře. Juliánský kalendář byl založen na principu střídání 12 měsíců po 31 a 30 dnech. Jeden den ale bylo potřeba odečíst (6*31+6*30=366) – odebrán byl poslednímu měsíci v roce, únoru, který se tak zkrátil na 29 dní.

Z moci úřední Caesar prodloužil stávající rok na 445 dní, aby kalendář dohnal Slunce a pro každý čtvrtý rok zavedl přestupný den, opět v únoru. Dále stanovil, že napříště bude rok začínat prvním lednem, což bylo datum, kdy do svého úřadu nastupovali římští konzulové. Na jeho počest byl 7. měsíc v novém juliánském kalendáři (červenec) přejmenován na Julius (July) – už tehdy trval 31 dní.

Za dalšího císaře Augusta proběhla menší úprava názvů a délky jednotlivých měsíců. Osmý. měsíc (srpen) byl pojmenován po samotném císaři – Augustus (august). Nebylo by dostatečně uctivé, aby měsíc nazvaný po současném císaři čítal méně dní než měsíc pojmenovaný po Caesarovi, a proto byl srpnu přičten navíc jeden den, který byl následně odebrán únoru (asi ze zvyku). Od té dobý má únor jen 28 (nebo v přestupném roce 29) dnů a my si můžeme užívat dva nádherné a dlouhé letní měsíce.

Poznámka na závěr: Rčení Všechny cesty vedou do Říma… vzniklo jako reakce na dokonalý systém cest na Apeninském poloostrově. Svým dílem k jeho vzniku přispěl i císař Augustus, když na přelomu letopočtu nechal na Forum Romanum umístit zlatý mílový kámen, v místě, kde se křižovaly hlavní cesty spojující Řím se všemi provinciemi impéria. Od té doby se tedy říká:

Omnes viae Romam ducunt…

Zdroj: https://www.lingea.cz

Že jsou kakaové boby bílé a podobně jako u kaštanů ztmavnou až působením vzduchu ?

Že jsou kakaové boby bílé a podobně jako u kaštanů ztmavnou až působením vzduchu ?

Při pití lahodného kakaového nápoje možná i vás napadla otázka týkající se původu této potraviny. Vězte, že kakaa by nebylo bez kakaovníku pravého (Theobroma cacao), což je vždyzelený strom pocházející z tropů Jižní Ameriky.

Klepněte pro větší obrázek
Mezi největší producenty kakaa patří v současnosti Ghana, Pobřeží slonoviny, Brazílie a Nigérie

Dosahuje výšky od pěti do osmi metrů, má tlustý kmen a na plstnatých větvích tmavě zelené, lesklé listy (při rašení jsou zbarveny červeně), které dosahují až třiceti centimetrů. Kmeny mladých stromů bývají hnědavé, kmeny starých kmenů bílošedé.

Přímo na kmeni nebo na silnějších větvích kakaovníku vyrůstají v menší míře celoročně oboupohlavné květy, hlavní kvetení probíhá ve dvou vlnách. Plodem je půl kilogramu vážící třiceticentimetrová bobule, která mění během zrání svou barvu: může být žlutá, zelená, hnědá i červená.

Klepněte pro větší obrázek
Květy mají deset tyčinek ve dvou kruzích. Jejich kalich je zbarven růžově, koruna bývá bělavá

Její jemně hrbolatý povrch rozděluje deset podélných brázd. V oplodí bývá pět komor, v každé z nich od čtyř do čtrnácti kulovitých až zploštělých semen – kakaových bobů. Ta jsou obklopena bělavým míškem nakyslé chuti.

Klepněte pro větší obrázek
Cenná semena se při otvírání plodů nesmí poškodit

Název kakao se používá právě pro tato semena, případně pro prášek z nich vyrobený. Zralé plody se ze stromů sklízí ručně – odsekávají se pomocí mačety. Poté se otevřou krátkým nožíkem, opatrně, aby bylo možné vyjmout z nich nepoškozené kakaové boby, jež jsou bílé a hořké.

Klepněte pro větší obrázek
Kakao přivezl do Evropy španělský dobyvatel Hernando Cortéz

Následně probíhá proces fermentace díky působením vzduchu, kdy se boby, obalené listy z banánovníku, nechají ležet až šest dnů na zemi, kdy důsledkem probíhajících chemických procesů za účasti bakterií a kvasnic získávají typické čokoládové aroma a hnědé zbarvení. Podobně se tomu děje u kaštanů, které získají svoji tmavou barvu svého obalu až působením vzduchu.

Klepněte pro větší obrázek
Kakaové boby po fermentaci

Fermentované boby se poté suší na slunci a v další fázi melou na kakaovou hmotu, z níž se při lisování oddělí kakaové máslo a kakaový prášek. Nažloutlé, tuhé máslo se používá při výrobě cukrovinek, nejvíce ho ale asi znáte jako součást kosmetických přípravků. Kakaový prášek je výchozí surovinou pro výrobu čokolády.

Věděli jste, že:

  • Název kakaovníku pravého Theobroma cacao znamená v překladu potrava bohů a rostlina jej získala v osmnáctém století od Carla Linného.
  • Španělští dobyvatelé Mexika popsali, že na dvoře vládce Aztéků se kakaový nápoj, dochucený vanilkou a kořením, naléval do zlatých pohárů se zlatou lžičkou.
Klepněte pro větší obrázek
Dřevo kakaovníku je žluté až červené a kakaové boby, vyrůstající přímo z kmene stromu, mají na délku asi dva centimetry
  • Kakaové boby, označované jako černé zrno, byly využívány i v alchymii.
  • Kakao obsahuje velké množství minerálů i vitaminů a podle vědeckých výzkumů i nejvíce antioxidantů ze všech plodin.

Foto: Profimedia

Loading...
Translate »
Přejít k navigační liště