IQ podobnosti

Sněhurka nebo Gejša ?

Sněhurka s pletí bílou jako sníh, rty rudými jako krev, vlasy černými jako eben.

Gejša s pletí bílou jako sníh, rty rudými jako krev, vlasy černými jako eben.

 

snehurka nebo gejsa

Svastika nebo kvadruplex lidské DNA ?

svastika Quadruplexesdna1

 

Artefakt z Peru, mléčná dráha nebo mužský P … či ženské P … nebo P … P … P … nebo A … ?

 Nevhodny-artefakt-z-Peru-obr.-1

galaxie

 

 

 

 

 

 

SRDICKO325446096_1651867724882377_2324826736597991089_n

Tvorba

25446096_1651867724882377_2324826736597991089_n

                                                                                          a …

69

              Hemoglobin a Chlorofyl :

Hemoglobin a chlorofil1

Chemický vzorec hemoglobinu je C2954H516N780O806S12Fe4.

To znamená 2 954 atomů uhlíku (C), 516 atomů vodíku (H),. 780 atomů dusíku (N),               806 atomů kyslíku (O), 12 atomů síry (S) a 4 atomy železa (Fe).

Chemický vzorec Chlorofylu je C55H72N4O5Mg.

To znamená 55 atomů uhlíku (C), 72 atomů vodíku (H),. 4 atomy dusíku (N), 5 atomů kyslíku (O) a jeden atom hořčíku (Mg).

Základem Hemoglobinu jsou 4 molekuly železa a základem Chlorofylu je jen jeden atom hořčíku. Ostatní prvky jako je uhlík, vodík a dusík obsahují jak Hemoglobin tak Chlorofyl, ale prvek síry má pouze Hemoglobin.

C2954H516N780O806S12Fe4 + C55H72N4O5Mg  ?

IMG_20180128_172251Mg chrání Fe proti rzi

Že mohou být samostatně vlastní částice a samostatně jejich rotace ?

Společný tým fyziků z univerzit v Cambridgi a Birminghamu experimentálně potvrdil, že elektrony nemusejí být za všech okolností nedělitelné. Pokus ukázal, že se v tenkých drátech mohou rozdělit v nové částice, spinony a holony. Mohlo by to závažně ovlivnit další vývoj počítačového průmyslu.
Reklama

Představte si otáčející se kouli. Teď od sebe zkuste oddělit kouli a její otáčení. Zdá se vám, že je to nesmysl? V běžném světě něco takového není možné, ale v kvantovém ano.

A když je dáte znovu dohromady, zase dostanete točící se kouli. Tak nějak to s elektrony v ultratenkých drátech je. Zní to dost podivně, ale kvantová fyzika bývá velmi bizarní. To, co nám radí náš úsudek vyplývající z každodenní zkušenosti, ve světě atomů a subatomárních částic obvykle neplatí.

Na pochopení kvantových jevů nám “obyčejný selský” rozum nestačí, často pro jejich popis ani nemáme vhodná slova či pojmy. Faktem ale je, že v případě elektronu od sebe skutečně můžeme oddělit vlastní částici a její rotaci.

Náboj a spin

Elektron je považován za fundamentální stavební blok přírody, nemá žádný tvar ani velikost a jako takový by měl být už dále nedělitelný. Je odpovědný za vedení elektrického proudu ve vodičích a za magnetické projevy látek, přičemž jeho magnetické a elektrické vlastnosti (náboj a spin) byly až donedávna považovány rovněž za neoddělitelné.

V roce 1981 však fyzik Duncan Haldane přišel s hypotézou, že za určitých podmínek, konkrétně v ultratenkých drátech a za velmi nízkých teplot, by mělo být možné od sebe elektrický náboj elektronu a jeho spin oddělit. Nově vzniklé hypotetické částice tehdy pojmenoval jako holony (částice nesoucí náboj) a spinony (spinové částice).

Kvantové dráty

Britským fyzikům z Cambridge a Birminghamu se nedávno podařilo uskutečnit experiment, při kterém se Haldanovy předpoklady jednoznačně potvrdily. Spinony a holony tedy nejsou pouhým výplodem čiré fantazie, ale byly skutečně pozorovány.

Elektrony v ultratenkých drátcích

Elektrony v ultratenkých drátcích

V obyčejných kovech se elektrony mezi sebou odpuzují, což je dáno jejich zápornými elektrickými náboji. Když se ale nalézají ve velmi tenkém, téměř jednorozměrném vodiči, jejich chování se začíná významně měnit.

Přítomnost dalších elektronů ve svém bezprostředním okolí elektrony špatně “snášejí”, je pro ně čím dál těžší držet se dál od ostatních a nakonec se tedy “raději” rozdělí, a tak vznikají holony a spinony. Holony dál nesou jen elektrický náboj a spinony spin, tedy zjednodušeně rotaci původního elektronu.

Nanozařízení

Aby bylo možné pokus provést, museli vědci elektrony v “kvantovém drátě”, ultratenkém vlákénku o průměru řádově několika desítek nanometrů, co nejtěsněji uzavřít. Poté drátek umístili do blízkosti kovové desky a pozorovali, jak elektrony z kovu tzv. kvantovým tunelováním přeskakují do drátu.

Při pokusu opakovaně zaznamenali rozpad jednotlivých elektronů na dvojice nových částic, holony a spinony. Asi není třeba dodávat, o jak náročný experiment šlo. Nejen protože měření probíhala za extrémně nízkých teplot, několik desetin stupně nad absolutní nulou.

V průběhu pokusu totiž museli experimentátoři překonávat mnoho technologických obtíží a pro jeho zdárný průběh byli nuceni vyvinout celou řadu nových měřících přístrojů a zařízení, a všechny v nanoměřítku. Jeden z účastníků experimentu, Chris Ford, k tomu poznamenává: “Museli jsme vymyslet způsob, jak předat náboj mezi deskou a drátem, vzdálenými pouhých 30 atomů od sebe.”

Další počítačová revoluce na obzoru?

Kromě toho, že pokus podal jasný důkaz toho, že se elektrony skutečně mohou rozštěpit na dvě částice, experiment ještě prokázal zajímavý fakt, že spinony a holony se mohou vyskytovat v mnohem větších vzdálenostech, než teorie předpovídala. To by mohlo otevřít dveře budoucím praktickým aplikacím.

“Kvantové dráty se hojně užívají k propojení kvantových teček, na kterých by v budoucnosti mohl být založen nový typ počítačů, tzv. kvantových počítačů. Proto pochopení jejich vlastností může být pro kvantové technologie důležité, stejně jako by mohlo přispět k vývoji úplnější teorie supravodivosti a vodivosti v pevných látkách obecně. Mohlo by to vést k nové počítačové revoluci.”

Hulk jako úděl o rozdílné velikosti nebo hůl jako úd o rozdílné velikosti ?

halk film3

Mužský prak nebo mužský chromozom ?

prak

Kódický uzel genů nebo gordický uzel ?

Osmozomy1

KRYSAŘ pistala4

 

 

Krysař je zajímavé až skoro detektivní čtení o prvním historickém hackerovi, který si vždy v podzemí jednotlivých měst namnožil a vycvičil krysy, kterým u každého krmení hrál na píšťalku, aby jej poté v městě obtěžující krysy, díky tomuto hraní na píšťalku poznaly a vždy následovaly v očekávání krmení. On si pak mohl vždy všechny svoje krysy z každého města odvést k použití do jiného města a z každého města mohl takto za tuto svoji službu dostat odměnu. Mohlo se stát, že v některém městě začali přemýšlet a došlo jim, že krysy jdou za krmením od cvičitele, protože mají hlad a nikoli za píšťalkou. Nejde tedy ani tak o odměnu, jako spíše o nárok na odměnu za něco, co se na začátku vytvoří úmyslně komplikovaně tak, aby vznikla potřeba, po této vzniklé potřebě následuje nějaké to činnostní plnění a poté vynucení odměny v některých případech doprovázených vztekem, řvaním a hrozbami výhrůžek.

Po těchto řádcích by si už každý mohl uvědomit, že toto vše vzniká kvůli jednomu jedinému a tím je získání chvály, respektu a uznání od jiných, poté hvězdná sláva, nějaká ta příjemná odměna, finanční zisk a toto vše bez ohledu na to v jakém duchu byl prvotní impuls vedoucí k vyvolání potřeby, to znamená, zda byl tento impuls vedoucí k jakékoli potřebě čestný a nebo byl úmyslný cíleně promyšlený a za zády zákeřný.

V současnosti je podobných hackerů na Zemi spousta, kteří vesměs uměle vytvářejí potřeby u jiných, včetně všech těch hračkových návnad s cílenou skupinou dětí, kterými jsou vlastně všichni, aby poté mohli všichni od všech, díky těmto všem potřebám a návnadám, přijít k nějakým těm odměnám a chválám v celém tom nesmyslně sabotovaném a úḿyslně zesložitilém obchodním Světě. Všude kolem je proto spousta namnožených potřeb, kdy všechny krysařovy píšťalky mají název hudba hladu reklam …

Ale toto vše není otázkou vyvolaných následků, ale jejich příčin, kdy příčina všech problémů a komplikací na Zemi je v rozdělení jednoho celku ne do dvou stejných či alespoň dvou shodných polovin, ale do dvou opačných polovin.

Kukačka obecná či samec obecný na Zemi, obojí klade svůj genetický materiál do jiného hnízda

Pro pochopení nastavení na Zemi: Kukačka obecná je hmyzožravá, živí se hmyzem, často také chlupatými housenkami, které jiní ptáci nedokáží pozřít, protože jsou velké a nenasytné a tak by každému mohlo dojít, že by kukačka údělem žrát tlusté a nenasytné housenky mohla ohrozit svoje malá mláďata a tak je jejím údělem klást mláďata do jiného hnízda a přitom by se zcela jistě o ně ráda starala i ona kukačka.

To samé však je identické i u každého samce, který by se jistě také rád staral o své mláďata, ale musí genetický materiál ze svých vajec klást do jiného hnízda a to podobně jako u kukačky kvůli tomu, že by své potomstvo mohl ohrozit velkou a chlupatou nenasytnou housenkou, kterou dostal údělem. A proto ono celé nastavení s housenkami, které dostaly za úděl recyklaci, smutně ovlivňuje vše na Zemi a i když samci kukaček při kladení vajec do jiných hnízd kukají o překot se zvláštním  chechotem, tak ke smíchu toto smutné recyklační nastavení opravdu není.

Kukačka obecná

Dorůstá 33–34 cm, je štíhlá s dlouhým ocasem a křídly. Vyskytuje se ve dvou formách – šedé svrchu a na hrdle, zespoda bílé s černými proužky (samci i samice) a hnědé shora, bílé zespoda a na obou stranách proužkované (některé samice). Ocas je černý okrouhlý s bílými skvrnami, křídla úzká a špičatá. Zbarvením se podobá krahujci, což vyleká pěstouny a umožní kukačce snést vejce do jejich hnízda aniž by bylo odhaleno.

Sameček se ozývá jasným ,,kuku,” samička výrazným ,,bi bi bi.”

Žije zejména v lesích, často poletuje i na otevřeném prostranství. Je to jediný druh kukaček vyskytujících se v ČR. Kukačka je tažná, do Evropy přilétá koncem dubna, v srpnu až září odlétá opět na jih.

O kukačce je známo, že nežije s jedním samečkem v trvalejším páru, ale že navazuje během jara jen kratičké známosti s několika samečky. Jednotlivé populace kukaček jsou přizpůsobené jednotlivým druhům hmyzožravých pěvců, například rákosníkovi obecnému, konipasu bílému, pěvušce modré, lindušce luční, července obecné, rehkovi zahradnímu a dokonce i drobnému střízlíkovi obecnému, jimž samice kukačky vkládá do hnízd vždy po jednom vejci. Celkem tak naklade 15 až 20 vajec. Vejce jednotlivých samiček se podobají vejcím toho ptáka, v jehož hnízdě se vylíhla. Je jen o něco větší. Pouze pokud samička nenalezne hnízdo tohoto druhu, snese vejce do jiného hnízda, kde se může výrazně lišit od ostatních vajec. Doba sezení trvá 12 až 13 dní. Vylíhlé mládě pak vyháže vejce nebo mláďata pěstounů z hnízda ven. Pěstouni krmí mládě 21 až 23 dnů a ještě 3 týdny je přikrmují. Kukačka obecná je hmyzožravá, živí se hmyzem, často také chlupatými housenkami, které jiní ptáci nedokáží pozřít.

Když přijde samičce čas ke snášení vajíček, ozve se zvláštním hlasem, kukání zcela nepodobným. Je to takové bublání, na které okamžitě reagují samci kukaček z nejširšího okolí, sletí se k samici a pak se rozpoutá nesmírně zajímavý děj. Samci kukají o překot, do toho se ozývá zvláštní chechtot samců a pochopitelně i bublání samice.

Iq podobnosti energie