Trávení a free energie žaludku

Kyselina žaludeční z jiného úhlu pohledu.

Kyselina žaludeční v žaludku byla zvolena kvůli svému složení a schopnosti jednak zahřát organismus, dále vytvořit tělu nezávislý zdroj free energie, kdyby nebylo co jíst a k příležitostné možnosti bezpečné konzumace jídel pro chuť.  Ochranu před poškozením sliznic žaludku kyselinou žaludeční si tělo zajišťuje mucinovou bariérou a kyselinu žaludeční poté neutralizuje žlučí. Tělo požadavek na tvorbu mucinu kvůli přítomnosti kyseliny žaludeční vyhodnotí nezávisle na tom, zda bude mucin tvořen v žaludku, či nosohltanu a nebo dýchacích cestách, protože veškerý mucin je plánován, že bude jednou spolknut a dostane se tak jako mucinová ochrana do žaludku. Proto dochází kvůli přítomnosti kyseliny žaludeční v žaludku k různým stupňům zahlenění a všichni toto zahlenění svádí na viry a bacily, které ale s množením mucinu nemají nic společného, protože jsou v něm jen na náhodné návštěvě a kvůli podmínkám, které se jim líbí se pouze v mucinu zabydlí. Proto u tzv. rádoby nemocí dochází ke zmírnění jejich příznaků po podání léků na snížení tvorby žaludečních kyselin a dále v případě půstu, kdy se množství kyseliny žaludeční v žaludku sníží pouze pro zachování free energetické hladiny pro tělo a nikoli i pro trávení případného jídla, jehož konzumace podporuje tvorbu kyselin v žaludku a následně i tvorbu mucinu v oblastech spojených se žaludkem. Pokud se tvoří v žaludku objem kyselin s nastavením na trávení jídla, vzniká hlad, který je požadavkem žaludku o zředění kyselin jídlem a odvedení těchto přebytečných kyselin ven z těla. Toto je tedy  zodpovězením kde a proč se tvoří hlad a že je hlad řízen impulzním pokynem kvůli tvorbě žaludeční kyseliny v žaludku, jinými slovy hlad je chod organizmu s podobným nastavením jako je u kotle na tuhá paliva, kdy se nakládá – jí, spaluje – tráví a vysypává popel z popelníku – vyprazdňuje. Každý má nastavení volitelného přepínání mezi free energií kotle žaludku a kotlem na tuhá paliva, podle chuti či potřeby, protože hlad je pouze nástroj k možnosti jíst, nikoli diktátem muset jíst a proto pokud je dostatek jídla, proč nevyužívat kotel na tuhá paliva k jídlu, ale pokud by nebylo dostatek jídla, tak proč umírat hlady, když jde přepnout na free energii kotle žaludku. Půst je tedy doporučován proto, aby si každé tělo upomenulo na svůj zdroj free energie, kterou má v žaludku.  Co se týká půstu v zimních měsících, tak je nastartování free energie žaludku kolísavé kvůli venkovní zimně, která působí na žaludek, aby žaludek tvořil žaludeční kyselinu kvůli zahřátí organismu.

A zde pár bylinek a potravin pro žaludek a k poředění kyselin v žaludku u kotle na tuhá paliva – trávení:

Heřmánek
Vyzkoušejte heřmánkový čaj s fenyklem. Lžíci heřmánku a půl lžičky fenyklu zalijte vroucí vodou a nechte patnáct minut louhovat. Vašemu žaludku zaručeně uleví.

Sléz a meduňka
Sléz má ochranné vlastnosti na sliznice poškozené zánětem, meduňka zase uklidňuje. Čaj si připravte ze lžičky slézu maurského a lžičky meduňky, přelijte 250 ml vody a nechte pět minut louhovat.

Puškvorec
Popíjejte nálev z kořene puškvorce nebo žvýkejte přímo jeho kořen. Nálev připravíte zalitím třech lžiček kořene půl litrem studené vody. Nechte čtyři hodiny vyluhovat. Před pitím lehce ohřejte.

Máta peprná
Mátový čaj vám dodá energii, a navíc reguluje trávení. Žaludku uleví a zklidní ho. Můžete si z ní připravit čaj nebo mátový olej. Do sklenice napěchujte lístky máty, zalijte kvalitním olejem, pak sklenici uzavřete a nechte pět dní odstát v teple. Poté nechte překapat a vypijte.

Zázvor
Vynikající na podrážděný žaludek a nevolnost. Blokuje práci nervových zakončení, takže se vám přestane zvedat žaludek. Ulevuje i při bolestech a migréně.

Mrkev
Pokud vás trápí pálení žáhy, nejlepším lékem je najemno nastrouhaná mrkev. Důkladně ji rozkousejte a snězte.

Banány
Lehce kloužou do krku a jsou snadno stravitelné. Pomáhají přirozenému koloběhu střev a podráždění žaludku účinně zklidní. Dávejte si ale pozor, aby byly žluté a zralé. Zelené by vám mohly uškodit.

Brusinky a borůvky
Na bolest žaludku jsou výborné. Dají se konzumovat syrové, a k dostání jsou ale i sušené. Stačí hrst brusinek hodit do vody, uvařit, brusinky sníst a vypít vodu, ve které se vařily. Stejně tak můžete postupovat s borůvkami, které taky umí zklidnit žaludek.

Brambory
Jsou výbornou volbou při žaludečních potížích. Jak uvařené v osolené vodě, tak upečené ve slupce na sucho. Neutralizují žaludeční kyseliny a pomáhají sliznici žaludku vytvořit jejich žaludeční film. Obsahují přírodní látky, které žaludek zklidní.

Rýže
Skvělým lékem je rýže bílá, uvařená doměkka. Váš rozbolavělý žaludek pohladí. Pokud to snesete, vypijte trochu vody, ve které jste rýži vařili. Ta se podává také pacientům po zánětu střev a žaludku.

Česnekové víno
Vyzkoušejte ho na bolest žaludku. Připravte si dvacet stroužků česneku, oloupejte je, rozdrťte, přidejte šťávu ze tří citrónů, vše zalijte litrem převařené studené vody a dejte na noc do chladu. Ráno přeceďte, promíchejte s medem, a vypijte.

Jablka
Patří mezi jídla, které pomáhají na všechno včetně bolavého břicha. Na rozbolavělý žaludek je dobré je konzumovat najemno nastrouhané. Mají stejné účinky jako banán.

Papája
Při zažívacích potížích pomáhá i toto exotické ovoce. Její konzumace podporuje zažívání, upravuje poruchy trávení. Enzymy v papáji pomáhají rozkládat bílkoviny a uklidňovat žaludek tím, že vytvářejí zdravé kyselé prostředí. Prodává se i ve formě tablet.

Stane se chlebovník novou organickou náhražkou masa?

Poprvé jeho plody sesbíral a rozšířil poručík William Bligh na konci 18. století. Měl za úkol najít laciný a energeticky bohatý zdroj potravy pro britské otroky v Karibiku. Jackfruit dostal v češtině název chlebovník, protože po upečení připomíná čerstvě upečený chléb. Zpracovat se ovšem dá na tisíce způsobů a dokonale nahradí maso.

V průměru váží plody chlebovníku 16 kilogramů, dorůst však mohou až do váhy 80 kilogramů.Shutterstock

Když se Annie Ryu poprvé setkala s velkou ostnatou koulí, byla opravdu zmatená. Myslela si, že je to dikobraz. Když však neznámé ovoce ochutnala s kari omáčkou, byla překvapena jeho téměř masitou chutí a texturou.

ADVERTISING

Ovoce s původem v Indii patří do rodiny morušovníkovitých, stejně jako fíky či moruše. Je velmi oblíbené u veganů, kteří z méně zralých plodů připravují tacos, enchiladas či indické kari. Počet lidí, kteří nejedí maso stále roste a chlebovník by mohl namísto soji převzít žezlo na trůně nejoblíbenější masové náhražky.

V průměru váží plody 16 kilogramů, dorůst však mohou až do váhy 80 kilogramů! Tyto obry můžete najít na asijských trzích, ovšem naporcovat takto narostlý chlebovník je mnohdy obtížnější než nasekat maso. Pevná slupka je ostnatá, navíc jackfruit vylučuje bílý lepivý latex. I následná tepelná úprava je časově náročná. V kuchyni nahradí maso i zeleninu a chlazený syrový chlebovník je skvělý v ovocných salátech. Semena se dají upéct a chutnají podobně jako jedlé kaštany.

Zajímavý je také způsob uskladnění plodů chlebovníku: tradičně se oloupané a omyté zakopají do jámy vystlané listy. Několik týdnů takto kvasí a produkují nakyslý latex. Takto uložené vydrží i celý rok. Obsah některých jam byl údajně jedlý i po více než třiceti letech od zakopání.

Podle dietologů je chlebovník dobrým zdrojem vlákniny, obsahuje také vysoký obsah draslíku, vápníku a fosforu. „Obecně přijímáme jen třetinu potřebného množství vlákniny. Chlebovník je ideálním nástupcem sóji také kvůli tomu, že se může v jakékoli úpravě rovnou konzumovat, není třeba ho dále zpracovávat, jako je tomu například u sóji,” míní dietoložka Jess Kolko.

Annie Ryu se ve Spojených státech pustila do velké osvěty a snaží se jihoasijské ovoce vměstnat do jídelníčku uvědomělých spotřebitelů. „Maso je druhým největším přispěvatelem ke globálnímu oteplování. Můžeme jeho část nahradit organickými plody, které rostou na stromech – to se jeví jako ideální řešení!”

Chlebovník (Artocarpus altilis) dorůstá do výšky 20 metrů. Všechny části stromu obsahují latex, šťávu podobnou mléku. Ta se používá na utěsnění lodí a člunů. Je to jednodomá rostlina, tj. se samčími i samičími květy na každém stromě. Za sezonu vyprodukuje jediný strom až 800 plodů. Vejcovité plody grapefruitového tvaru mají drsný povrch. Plod se skládá z mnoha nažek, z nichž každá je obklopená dužnatým květným obalem a roste na dužnaté stopce. Některé selektivně pěstované odrůdy mají plody bez jader. Zdroj: Wikipedia

Šrucha zelná, nenáročná, zdravá a chutná listová zelenina

Indové tvrdí, že šrucha byla oblíbenou zeleninou Gándhího. Tato zajímavá rostlina během dne mění chuť. Pěstování je snadné. Zkuste si obohatit salátovou místu nebo polévku!

Šrucha zelná (Portulaca oleracea) tvoří nízké plazivé keříky s drobnými sukulentními lístky. Původně rostla planě pouze v jižních oblastech Evropy, s postupným oteplováním se rozšiřuje dál na sever a stává se všudypřítomným plevelem. Ale je to plevel, nebo užitečná zelenina? Obojí. (Tropické druhy šruchy se zase pěstují jako letničky pro krásné květy)

Listová zelenina do salátů i polévek

Plevelem je planá, drobnolistá forma šruchy zelné. Pěstovaná velkolistá šrucha zelná má kolem 40 odrůd s listy lišícími se velikostí, typem růstu nebo barvou a jako výborná salátová zelenina se pěstuje po celém světě. Konzumujeme ji čerstvou i tepelně upravenou, přidávat ji lze do salátů, polévek i do dušených pokrmů. Můžeme ji také upravit jako špenát.

Listy šruchy jsou nejlepší čerstvě sklizené

Šrucha je lahodnější odpoledne než ráno

Chuť šruchy je nakyslá, výrazná a může být mírně svíravá. Ostřejší a svíravé tóny způsobené kyselinou jablečnou jsou u šruchy výraznější ráno. V průběhu dne se kyselina jablečná metabolizuje, proto listy sbíráme při plném slunci v poledne nebo odpoledne, listy jsou jemnější a nasládlé.

Listová zelenina jako zdroj omega-3 mastných kysyelin

Šrucha je bohatým zdrojem vitaminů a antioxidantů. Obsahuje vysoký podíl omega–3 mastných kyselin (vyšší než jakákoli jiná listová zelenina), vitaminy A, C, B a karotenoidy, z minerálů pak hořčík, vápník, draslík a železo.

šrucha zelná (Portulaca oleracea)

Snadné pěstování

Pěstování šruchy je jednoduché.

  • Vyséváme ji přímo na stanoviště v dubnu až srpnu do sponu 20–25×4 cm.
  • Do skleníku, pařeniště nebo truhlíčku ji můžeme vysít již v únoru.
  • Sklízíme ji od května do října.
  • Šrucha má poměrně hluboký, kůlovitý kořen, proto je schopná tolerovat sucho a získat si vodu z větší hloubky.

Křehké sukulentní výhony šruchy po utržení bez vody brzy vadnou, proto je sklízíme až těsně před přípravou jídla. Krátkodobě je můžeme skladovat v lednici v navlhčeném ubrousku nebo ve sklenici vody.

Brambory nejen na žaludek

Historie brambor
V roku 1534 přistál v Seville Francisco Pizzaro a vyložil tam první hlízy brambor z Peru – a protože se brambory snadno pěstovaly, rozšířily se časem po celém starém kontinentě.

Pravdou však je, že brambory si nezískaly velkou oblibu ihned. Např. Francouzi je zpočátku odmítali ze strachu, že přenášejí mor, Němci s nimi krmili jen dobytek a Angličané, ti je úplně zakázali, protože se o nich nezmiňovala Bible.

Uplynulo více než dvě stě let, než brambor mohl prokázat svoji schopnost tišit lidský hlad. Stalo se tak v předrevoluční Francii a od té doby si brambory postupně získávaly místo nejen v Evropě, ale i na dalších kontinentech. S více než 1300 odrůdami jsou brambory nejpěstovanější zeleninou v současném světě (přibližně 270 miliónů tun ročně).
Obsah vitaminů a minerálů v bramborách

Brambory jsou kompletní potravinou, která poskytuje kvalitní uhlohydráty a bílkoviny. Škrob z brambor je snadno stravitelná a nezpůsobuje plynatost. Brambory jsou dobrým zdrojem vitamínu C. Nejméně vitamínu C se ztrácí připravou na páře, nejvíce při fritování. Brambory jsou rovněž poměrně bohaté na komplex vitaminů B, a to především na vitamíny B1 a B6.

Brambory jsou známé hojností draslíku a nízkým obsahem sodíku, což je vhodné pro lidi trpící vysokým krevním tlakem a kardiovaskulárními chorobami. Obsahují minimum vápníku, ale nechybí jim železo, fosfor, hořčík, zinek, měď, mangan a další stopové prvky. Dva středně velké brambory (300 g) obsahují téměř jednu pětinu denní potřeby rozpustné vlákniny.

Brambory a žaludek
Brambory jsou nejlepším přítelem našeho žaludku. To je výsledkem nejméně tří následujících faktorů. Brambory neutralizují žaludeční kyselinu. Měkká struktura brambor snižuje námahu žaludku při trávení a poskytuje mu relativní klid. Výzkumy v laboratořích Hoffman – La Roche v Basileji ve Švýcarsku a na univerzitě v Göttingen (Německo) ukázaly, že brambory obsahují malé množství různých benzodiazepinů, sedativních složek, které se běžně přidávají do léků. (Jednou z látek, které se v bramborách nacházejí, je diazepam, účinná látka i v dobře známém preparátu Valium.) Tato přírodní sedativa působí i v žaludku, který dokáží uklidnit.

Díky všem těmto účinkům napomáhají brambory, nejlépe jako pyré, zejména při zvýšené kyselosti žaludku, gastritidě, žaludečních vředech, gastrické ptóze (spadnutém žaludku), gastrické neuróze (podrážděném žaludku) a při všech trávících problémech nebo žaludečních těžkostech obecně.

Syrová šťáva z brambor

Dr. Schneider doporučuje jako lék syrovou bramborovou šťávu, je totiž bohatá na zásadité látky a jako taková neutralizuje žaludeční kyselinu. Na pomoc překyselenému žaludku stačí několik polévkových lžic před jídlem. Samozřejmě, že brambory je třeba před vytlačením šťávy očistit.

Samozřejmě je třeba dávat pozor, aby se léčivý účinek neztrácel v důsledku nesprávné přípravy (fritování v nadměrném množství oleje nebo koření) či kombinací s potravou, která má na žaludek negativní vliv (smažená jídla, maso atd.).

Další pozitiva brambor
Brambory odkyselují také krev a moč, což pomáhá odstraňovat toxické kyseliny a zároveň ulehčuje práci ledvinám. Strava bohatá na brambory prospívá při metabolické acidóze, zvýšené hladině kyseliny močové, některých druzích artritidy a ledvinových kamenech.

Brambory obsahují komplexní uhlohydráty (škrob), které se na glukózu proměňují pomalu, během tří až čtyř hodin trávení ve střevech. Jsou tak vhodné pro pacienty s cukrovkou.

Brambory jsou užitečné i při boji s obezitou. Například dvě středně velké brambory (350 g) obsahují tolik kalorií jako malý hamburger, ale mnohem více dokáží nasytit.

Příprava brambor

Ideální způsob přípravy je vaření na páře, protože se při něm zachovává většina živin. Byly-li brambory chemicky ošetřované, měly by se očistit. Pokud totiž slupka obsahuje nějaké toxické látky, mohly by se jimi brambory během vaření kontaminovat. Brambory můžeme dále vařit, a to samotné anebo s jinou zeleninou.

Pokud chcete vychutnat skvělé pečené brambory i se slupkou, použijte na to jen přírodně pěstované brambory, které nebyly ošetřeny žádnými chemickými přípravky. Můžete k nim přidat cibuli, papriku, zeleninu, kukuřici.

Nejméně vhodná metoda je fritování. Při fritování brambory ztrácejí vodu a nabírají olej, 15-20% jejich hmotnosti tak nakonec tvoří tuky. Hranolky obsahují 500-600 kcal/100 g (syrové brambory naproti tomu jen 79 kcal/100 g). Hranolky obvykle absorbují i množství soli a proto jsou z dietetického hlediska nevhodné. (Nejlepším olejem na případné fritování brambor je olej olivový, protože nejlépe odolává vysokým teplotám. I tak je však třeba dávat pozor, aby se nepřepálil. Jinými slovy, při fritování nesmí docházet ke vzniku kouře.)

Co je to bambus

Bambus jsou v podstatě výhonky obrovských trav rodu Bambusa. Skládají se z kolének a článků. Průměr stébla může dosahovat až třiceti centimetrů, takové giganty jsou ale využívány pro výrobu nábytků či lodí.

Kde a jak bambus roste

Bambus roste v tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky a Ameriky. Musí se rychle sklízet, jinak zdřevnatí. Stéblo některých druhů bambusu může za jediný den vyrůst až o dva metry. Po čtyřiceti dnech se růst obvykle zastaví.

Bambus a (nejen) asijská kuchyně

Bez bambusových výhonků by snad asijská kuchyně nemohla ani fungovat. Používají se do hlavních jídel, ale i do polévek či salátů. Nejčastěji se konzervují ve slaném nálevu nakrájené na nudličky. Pro svou křehkost a vynikající chuť jsou čím dál tím oblíbenější nejen v zemích, odkud pocházejí, ale také v Evropě a u nás. Nebojte se přidat bambus i do takových jídel jako je lečo, rizoto, čína nebo zeleninová polévka.

Jak se vaří bambus

Bambusové výhonky nakrájené na menší kousky (asi 5 cm) se vaří ve vodě ochucené solí, sójovou omáčkou a saké. Vařte minimálně 15 minut. Pokud seženete čerstvé výhonky, vařte je ještě důkladněji – obsahují totiž některé škodlivé látky, které jsou ale odbouratelné právě vařením.

Co obsahují bambusové výhonky

Bambusové výhonky jsou zdrojem bílkovin, vitamínů (především C a B), minerálů a sacharidů. Kyselina křemičitá, nazývaná též bambusový cukr, je důležitým lékem na astma. Kořeny bambusu jsou zase využívány k léčbě rakoviny.

Využití bambusu

Použití bambusu je až neuvěřitelně všestranné. Kromě jeho využití v kuchyni a medicíně slouží také jako stavební materiál, materiál pro výrobu nábytku, vyrábějí se z něj hudební nástroje, tkaniny, rohože, papír i alkoholické nápoje. Obilky bambusu se často melou na mouku.