Věděli jste ?

Že se zlato v elektronice dá nahradit ?

V elektronických zařízeních se často používají cenné kovy, jako je zlato, platina, rhodium, palladium nebo stříbro.

Ilustrační foto

Kombinují totiž výbornou elektrickou vodivost s necitlivostí k oxidaci a korozi. Jenže kvůli své ceně tyto kovy prodražují elektrické přístroje, v nichž jsou použity.

Vědci z Connecticutské univerzity ve Spojených státech nyní v odborném časopise Applied Physics Letters navrhli, jak by šlo vzácné kovy nahradit novými typy slitin založených na mnohem levnějším niklu, mědi a železe.

Prokázali, že nové slitiny mají velmi dobrou vodivost a současně i odolávají korozi. Možnosti jejich praktického uplatnění jsou však zatím nevyjasněny.

Že obyčejná tabletka Magnezia, přidaná do jakékoliv nátěru na železo, ochrání železo před korozí ?

IMG_20180128_172251Železný hřebík uprostřed je v roztoku voda + Mg bez rezi, zatímco hřebík ve vodě bez Mg už zrezavěl – Tento pokus si může udělat každý.

Že pokud by se do vody přidalo malé množství uranu pro pouze neškodně mírnou radiaktivitu a dále trochu stříbra, tak že bude mít voda léčivé účinky a nebude se kazit ?

Zázračná studánka na Křemešníku vyvěrá vždy od Vánoc do jara

Vrchol Křemešník (765 m n. m.) na Vysočině je známé poutní místo s nádhernou přírodou. V okolí je několik studánek, které jsou opředeny řadou pověstí. Jedna z nich, Zázračná neboli Zlatá, začne pravidelně rok co rok vyvěrat okolo Vánoc, později se proud vody zastaví. Kdo se chce přesvědčit na vlastní oči, má nejvyšší čas vyrazit, pramen by měl vytrysknout každým dnem.

Zázračná studánka s kaplí sv. Jana a poustevnou.

 Zázračná studánka s kaplí sv. Jana a poustevnou.

“Voda začíná téct vždy okolo Vánoc, pak se zastaví v čas Křemešnické pouti koncem května. Je zajímavé, že studánka nereaguje na počasí, déšť nebo sníh, ať je sucho, nebo hodně vody, pramen vytéká vždy od Vánoc do jara.

Těžilo se zde stříbro

Je to prý způsobeno podzemními štolami a tlaky, které jsou v kopci – kdysi se tady totiž těžilo stříbro. Voda ze studánky je mírně radioaktivní a obsahuje částečky stříbra, kdysi si ji prý přímo odsud brali námořníci na dlouhé cesty, voda se díky radioaktivitě, způsobené uranovými žílami, které zasahují až sem, a stříbru totiž nezkazí,“ říká ředitel Městských lesů Pelhřimov Ing. František Kučera.

Na Křemešník, který je asi devět kilometrů na jihovýchod od Pelhřimova, se autem dostanete po dálnici D1, kde odbočíte na Větrný Jeníkov. My jsme se na známé poutní místo vypravili koncem listopadu, kdy ve studánce voda ještě netekla, což je prý dobře.

Voda na podzim věští válku

,,Říká se totiž, že pokud se voda objeví už na podzim, věští válku. Podle nedávných záznamů podzimní voda vytryskla v letech 1938 i 1939,“ říká Drahomíra Kvapilová v nedaleké obci Sázava. Další pověst vypráví, že se za třicetileté války nedaleko Křemešníku strhla bitva, zraněný voják prý došel až sem ke studánce a vymýval si hluboké rány vodou. Za pár dní se neobvykle rychle zotavil. Když se to rozhlásilo, putovali sem nemocní ze všech stran.

Věřilo se, že voda je i bezpečným prostředkem proti choleře. Když v roce 1837 vypukla v kraji epidemie, chodily ke studánce zástupy nemocných, některé poutě měly sedm až osm tisíc účastníků a voda se vozila do okolních i vzdálenějších měst.

Rezervací vede tříkilometrová naučná stezka Křemešník, výchozí bod je na parkovišti u horského hotelu Křemešník. Průvodcem na cestě vám bude osm informačních tabulí.

Více studánek

“Studánek tady je víc, první zastavení bude studánka U Buku. Uvidíte ji v kapradí u cesty, i když je na druhé straně kopce, je nějak spojena se Zázračnou. Když má vodu jedna, má ji i druhá a naopak. Asi kilometr od Zázračné je Stříbrná studánka, která je zastřešená.

Tady teče voda bez přestání a je neobyčejně chutná, často tady vidím stát fronty lidí s kanystry, podle značek sem jezdí určitě z celé republiky,“ říká František Kučera.

Pramen vyvěrá pod hájovnou v Korcích. Na tomto místě stávala vesnice Korček, v níž bydleli havíři, těžící stříbro. Za husitských válek byla však vesnice zničena.

Rozhlednu otevírají po domluvě

Pod vrcholem Křemešníku je i poustevna. Stojí hned za kapličkou sv. Jana, kde vyvěrá pramen Zázračné. Poustevníků tady bylo několik, nejslavnější je asi Jiří Mrňávek, který žil po roce 1660. Vypráví se, že měl na svědomí vraždu člověka a pokáním ji zde chtěl odčinit. Živil se žebrotou a chodil zvonit do kostela.

Na vrcholu Křemešníku stojí rozhledna Pípalka, která je ale přes zimu uzavřená. ,,Po domluvě s námi je možné rozhlednu otevřít i v zimě,“ říká asistentka ředitele hotelu Křemešník Kateřina Kalinová.

Že penis končí až za análním otvorem?

Možná jste to netušili, ale viditelný penis je jenom polovina z celkové délky těla penisu jako orgánu. Zbytek je ukrytý v těle pod pánevní kostí. Končí se až za análním otvorem.

Viditelná část penisu je jen jeho polovina

Viditelná část penisu je jen jeho polovina

V průřezu penisem vidíme dvě válcovitá tělesa z houbovité tkáně. Jsou to tzv. kavernózní tělesa a právě jejich funkcí je zvětšovat při erekci svůj objem. Tělesa jsou hustě protkána sítí žil, které je krví zásobují.

Pokud však vlivem nemoci, stresu nebo poranění do penisu nepřichází dostatek krve, k erekci nedochází. Tělesa jsou tvořena drobnými komůrkami – kapilárami, které bez krve „nenarostou“.

 

Penis v klidovém stavu a při erekci. Kapiláry jsou nasáklé krví

Penis v klidovém stavu a při erekci. Kapiláry jsou nasáklé krví

Běžná erekce trvá několik minut. Pokud se však jedná o soulož, erekce obvykle vydrží až do vyvrcholení, tedy ejakulace. Ejakulace je výron semene, který lze dosáhnout opakovaně. Záleží však na konkrétním muži, resp. jeho varlatech, zda dokáží vyprodukovat dostatek spermií na opakovanou soulož.

Že je ryba ve tvaru penisu ?

V nedozírném moři propastní fauny se skrývá jedinečná ryba, která je tvarem penisu. Ano, správně čtete, má tvar lidského penisu a je známá jako Penis Fish, ačkoli ve skutečnosti se nazývá Urechis unicinctus a je to jakýsi mořský červ.

Tento typický druh patří do skupiny Urechisů a žije v mělkých vodách čínských moří, stejně jako v písečných tunelech. Jeho velikost se pohybuje kolem 25 cm a je zajímavé, že je považována za gastronomickou pochoutku v Číně a Japonsku.
pez pene 2

Ryba penis má podobnou strukturu jako škeble, je měkká a má vysokou koncentraci aminokyselin.

Způsob vaření se liší v závislosti na místě. V Číně je obvykle udržována ryba v suchu a následně hydratovaná během vaření, ať už je smažená nebo vařená. V Japonsku se často používá jako sashimi, filérovaný přípravek kořeněný sójovou omáčkou s hodně octovým olejem.

Podivná ryba penis má také léčivé vlastnosti. Tradiční čínská medicína rybu často používá k léčbě stavů spojených se ztuhlostí páteře a problémy s ledvinami.

Nejvíce zvědavá věc je zejména ta, že vzhledem k podobnosti ryby s mužským reprodukčním systémem penisu, spočívá v tom, že se používá jako sexuální revitalizátor a při léčbě problémů s erektilní dysfunkcí.

Co myslíte na toho malého živočicha? Odvažovali by jste ho sníst, jako ho jedí v Číně a Japonsku ?

Že Světu pomůže jedině energie zdarma ?

Zde uvádíme videa pokoušející se o free energii:

Bylo by to možné, aby se kolečko točilo zcela free, ale pouze tehdy, pokud by dráha osy kola, po kterém se pohybuje to malé modré kolečko nahoře, mělo různé body průměru a to tak, aby středová pružina vždy pustila modré kolečko zatížené závažím trochu dolů a poté jej opět přitáhla.  Závaží by musely být umístěny ve všech kolech v protilehlých bodech. A pokud by byl mezi spodními koly udělán převod, tak by se daly u převodového kola zvýšit otáčky. Zde na videu je ale vozítko zbytečně taháno magnetem umístěným pod podložkou.

Nereálné protože váha třech závaží ramen nestačí, aby utáhly čtyři závaží ramen, musí být minimálně 13 závaží ramen, aby 7 závaží ramen utáhlo 6 závaží ramen a úhel sklopení ramene ne 90 stupňů, ale 120 stupňů.

 I pro úplného laika by mělo být zcela zřejmé a logické, že čím je delší páka, tím se vytváří větší síla a ta zvýší středové otáčky.

Po čase se zastaví, protože je ramen jen 12 a je příliš krátká vzdálenost od středu osy kola k ohybu páky se závažím.

Vše se musí upravit, aby fungovalo i bez externího pohonu.

Tento free pokus by byl zajímavý, pokud by fungoval, ale při zpomalení videa je vidět, jak je vše poháněno motorkem.

kruhygenerator

20 = 2+5+6+5+2

Že kyslík dýcháme kvůli zachování nízké entropie ?

Všichni vědí, že kyslík dýchat musíme, ale proč?

Na zdánlivě jednoduchou otázku není jednoduchá odpověď. Kyslík je nezbytný pro výrobu energie, neboť je finálním příjemcem elektronů v dýchacím řetězci v mitochondriích.
Dobře, ale vyvinula se zde jiná otázka. Proč buňky vyrábějí energii? Všeobecně je tomu tak proto, že musí platit za to, že udrží vnitřní uspořádanost. Je to stále zamotanější, řekl bych. Takže od začátku 🙂

Dle termodynamických zákonů v celém vesmíru stoupá entropie = neuspořádanost. Neuspořádanost si představme takto. Mám 4 molekuly A, B, C, D. A mám 2 nádoby. Pokud jsou 4 molekuly v pevném skupenství mohu je dát buď do jedné, nebo do druhé nádoby = mám 2 možné stavy (= v jedné nebo v druhé nádobě). Pokud však budou v plynném skupenství, mohou vytvořit mnohem více kombinací. A v první, B, C, D v druhé; A, B v první, C, D v druhé; A, B, C v první, D v druhé; a už mám tři možné stavy a to jsem zdaleka! nevyčerpal všechny možnosti. Z tohoto plyne: změnou skupenství z pevného na plynné došlo ke vzrůstu entropie, neboť molekuly mohou v plynném skupenství vytvářet mnohem více vzájemných stavů než v pevném. Stejné je to s tělem. Pokud žijeme jsme v jednom kuse a relativně stabilní. Pokud však tělo zemře, časem se rozpadne až na molekuly, které mohou vytvořit miliardy různých vzájemných uspořádání, zatímco v těle, které je živé mají svou pevnou polohu. Čili z toho vyplývá, že pokud je tělo živé je jeho entropie relativně nízká, naopak je-li mrtvé bude jeho entropie velmi rychle stoupat.

Fyzici prokázali, že celková entropie vesmíru stále stoupá, ale buňky, mnohobuněčné organismy apod. jsou schopny tomuto zákonu čelit. Ale něco za něco. Aby naše buňky mohly odolávat zubu entropie, musí za to platit (stejně jako sv. Václav platil za mír v českém knížectví).

Buňky přišly na to, že když budou udržovat vlastní entropii nízko a budou okolí poskytovat teplo (které entropii zvyšuje), budou schopny po jistou dobu udržet hodnotu entropie velmi malou. To je důvod, proč buňky vyrábějí energii, potřebují ji proto, aby se “neutopily v moři okolní stoupající entropie”. Dle některých filosofů je toto celé smysl našeho života.

Buňka tedy produkuje ATP (= adenosintrifosfát. Vysokoenergetická látka, která ve svých anhydridových vazbách drží poměrně nezanedbatelné množství energie). ATP je používáno pro syntézu látek (což snižuje entropii), pro degradaci látek (což zvyšuje entropii), pro trávení potravy (což zvyšuje entropii tráveniny, a tak vyhovíme vesmírným zákonům), pro tvorbu tepla (což zvyšuje entropii okolního světa). Přestože je tvorba tepla uvedena až jako poslední 75% veškeré potravy a zásobních látek je v těle přeměněno na teplo. Z toho vyplývá, že účinnost našeho metabolismu je pouhých 20 – 25%. (parní stroj má účinnost asi 12%, benzinový a dieslový spalovací motor asi 25%).

Aby buňka mohla vyprodukovat ATP musí udržovat v chodu dýchací řetězec, který vyžaduje (zcela nezbytně) kyslík. (Proto se mu také říká dýchací řetězec).

Aby mohl dýchací řetězec pracovat, potřebuje: (1) kyslík, (2) redukované koenzymy (NADH, FADH2). Redukované koenzymy vznikají v citrátovém cyklu, který produkuje též oxid uhličitý. Redukované koenzymy uvolní do bílkovin dýchacícho řetězce elektrony, čímž se oxidují a mohou se znovu použít do citrátového cyklu.

Ty uvolněné elektrony skáčou po bílkovinách dýchacího řetězce až na poslední, nazývanou komplex IV (nebo také: cytochrom c oxidasa). Z komplexu IV skočí elektron na kyslík, z něhož se stane oxid. Reaguje se všudypřítomným vodíkem za vzniku vody (denně takto vzniká průměrně 300mL vody (což není málo!)).

Pokud je tedy přítomen kyslík, tak dýchací řetězec pracuje, což má za následek produkci ATP.

Je-li ale přístup kyslíku buňce odepřen, dochází k zastavení dýchacího řetězce, buňce velmi rychle dojdou zásoby ATP, což způsobí, že buňka neudrží nízkou entropii a zaniká. To je princip vzniku infarktu myokardu, ischemické mrtvice atp…

O pěti úžasných přírodních jevech ?

Planeta Země je neustále se pohybujícím světem, což vede k silným povětrnostním událostem, extrémním teplotním výkyvům a úžasným jevům. Mnoho z nejpůsobivějších designů přírody je často i nejpodivnějšími. S tak velkými rozdíly ve flóře, fauně, klimatu a terénu po celém světě je stále mnoho tajemných věcí, které je třeba vidět, když se věnujete přírodě.

Níže vám uvedeme pět nejvíce neobvyklých a úžasných přírodních jevů, které se dějí právě teď na Modré planetě:

1) Vílí kroužky nebo elfí kruhy
Nejčastěji se nachází hluboko v lese a někdy i v některé zahradě. Kruhy hub, nebo kroužky tmavě zelené trávy jsou poměrně častým jevem. Pohádkové prsteny, nazývané také elfí kruhy, byly kdysi spojeny s nadpřirozenými jevy. Často byly považovány za nebezpečné pro smrtelníky. Folklór je připisoval čarodějům a mýtickým bytostem jako jsou víly a elfové. Podle zprávy z Penn State University jsou pohádkové kroužky výsledkem kolonií houbových hub, které žijí v půdě a v mechu. Tyto kolonie získávají potravu z rozkládající se organické hmoty a rostou radiálně směrem ven. Předpokládá se, že kruh stimulované trávy je způsoben dusíkovými látkami produkovanými při hubení organické hmoty.

2) Foxfire – pohádkový oheň
Jedná se o houbu, která se může naučit bioluminiscence. Je výsledkem chemických interakcí mezi určitými typy hub a rozpadavým dřevem. Foxfire se objevuje po celém světě a může být jasný nebo tlumený v závislosti na houbách a přítomných podmínkách prostředí. Bioluminiscence je emise světla ze živých organismů a je znakem, který vykazují určité druhy bakterií, hub, hmyzu, řas, obratlovců a bezobratlých mořských živočichů. Světélkování patří mezi nejběžnější bioluminiscenční děje nacházející se po celém světě. Malé bělavé světelné houby běžně rostou na mrtvém místě v lese, zejména tam, kde je vlhká a mokrá půda. Tyto formy převládají v tropických oblastech. Světlo z těchto mystických hub se může pohybovat od modré a zelené až žluté, v závislosti na druhu. Podle oddělení námořnictva byla foxfire používána k osvětlení barometru želvy, první bojové ponorky na světě, která se použila během americké revoluční války v akci.

3) Zářící vlny a břehy
Další podívaná vyplývající z bioluminiscence může být připisována fytoplanktonu, který příležitostně osvětluje pobřežní oblasti a zbarvuje vlny nádherným neonovým modrým odstínem. Fytoplankton je typ mikroskopu, který se na hladině mořské vody vznáší a vyzařuje světle modré světlo, když je rozrušen vlnami nebo rybami. Tyto organismy, které imitují světlo, se téměř výhradně nacházejí ve slané vodě. Proto se i předpokládá, že je nezbytná pro chemickou reakci, která je potřebná k tomuto jevu.

4) Blood Falls v Antarktidě
Zatímco zářící pobřeží se mohou zdát jako pláže magického cizího světa, Antarktida a její ledovec Taylor Glacier má mnohem více znepokojující oceánské podívané – vodopád, který skvrny okolního ledu připomíná krvavou scénu jako z hororu. Po celé roky se Blood Falls považuje za výsledek řas žijících v chladném klimatu Antarktidy, ale nedávno vědci odkryli pravdu a vyřešili toto věčné tajemství. Krevní červený tok pocházející z ledovce je výsledkem oxidu železa. Asi 5 milionů let staré jezero je zdrojem toku železa, který oxiduje při kontaktu se vzduchem. Studii provedly univerzity z Aljašky, které používaly rádio-ozvučení k určení přesné polohy, kde voda tekla.

5) Ohnivá řeka Santa Fe
Potápěči, kteří hledají nová dobrodružství a některé z nejkrásnějších přírodních divů na světě, mohou objevit v High Springs na Floridě spoustu věcí. Nedávno potápěč z Pennsylvánie, který navštívil oblast, zachytil na videu řeku Santa Fe v ohnivé bouřce pod vodou. Potápěč Benjamin Rother o této scéně řekl, že je až hypnotická. Kvůli vysokému obsahu kyseliny tannové z okolních kořenů cypřišů je řeka Santa Fe zakalená a čajová. Když se řeka potká s téměř 80 miliony galonů čisté vody ze systému Devil Spring, čajová voda víří a mísí se, což vyvolává bouřlivý účinek na slunečním světle, vysvětlují odborníci.

Že jsou kakaové boby bílé a podobně jako u kaštanů ztmavnou až působením vzduchu ?

 

Při pití lahodného kakaového nápoje možná i vás napadla otázka týkající se původu této potraviny. Vězte, že kakaa by nebylo bez kakaovníku pravého (Theobroma cacao), což je vždyzelený strom pocházející z tropů Jižní Ameriky.

Klepněte pro větší obrázek
Mezi největší producenty kakaa patří v současnosti Ghana, Pobřeží slonoviny, Brazílie a Nigérie

Dosahuje výšky od pěti do osmi metrů, má tlustý kmen a na plstnatých větvích tmavě zelené, lesklé listy (při rašení jsou zbarveny červeně), které dosahují až třiceti centimetrů. Kmeny mladých stromů bývají hnědavé, kmeny starých kmenů bílošedé.

Přímo na kmeni nebo na silnějších větvích kakaovníku vyrůstají v menší míře celoročně oboupohlavné květy, hlavní kvetení probíhá ve dvou vlnách. Plodem je půl kilogramu vážící třiceticentimetrová bobule, která mění během zrání svou barvu: může být žlutá, zelená, hnědá i červená.

Klepněte pro větší obrázek
Květy mají deset tyčinek ve dvou kruzích. Jejich kalich je zbarven růžově, koruna bývá bělavá

Její jemně hrbolatý povrch rozděluje deset podélných brázd. V oplodí bývá pět komor, v každé z nich od čtyř do čtrnácti kulovitých až zploštělých semen – kakaových bobů. Ta jsou obklopena bělavým míškem nakyslé chuti.

Klepněte pro větší obrázek
Cenná semena se při otvírání plodů nesmí poškodit

Název kakao se používá právě pro tato semena, případně pro prášek z nich vyrobený. Zralé plody se ze stromů sklízí ručně – odsekávají se pomocí mačety. Poté se otevřou krátkým nožíkem, opatrně, aby bylo možné vyjmout z nich nepoškozené kakaové boby, jež jsou bílé a hořké.

Klepněte pro větší obrázek
Kakao přivezl do Evropy španělský dobyvatel Hernando Cortéz

Následně probíhá proces fermentace díky působením vzduchu, kdy se boby, obalené listy z banánovníku, nechají ležet až šest dnů na zemi, kdy důsledkem probíhajících chemických procesů za účasti bakterií a kvasnic získávají typické čokoládové aroma a hnědé zbarvení. Podobně se tomu děje u kaštanů, které získají svoji tmavou barvu svého obalu až působením vzduchu.

Klepněte pro větší obrázek
Kakaové boby po fermentaci

Fermentované boby se poté suší na slunci a v další fázi melou na kakaovou hmotu, z níž se při lisování oddělí kakaové máslo a kakaový prášek. Nažloutlé, tuhé máslo se používá při výrobě cukrovinek, nejvíce ho ale asi znáte jako součást kosmetických přípravků. Kakaový prášek je výchozí surovinou pro výrobu čokolády.

Věděli jste, že:

  • Název kakaovníku pravého Theobroma cacao znamená v překladu potrava bohů a rostlina jej získala v osmnáctém století od Carla Linného.
  • Španělští dobyvatelé Mexika popsali, že na dvoře vládce Aztéků se kakaový nápoj, dochucený vanilkou a kořením, naléval do zlatých pohárů se zlatou lžičkou.
Klepněte pro větší obrázek
Dřevo kakaovníku je žluté až červené a kakaové boby, vyrůstající přímo z kmene stromu, mají na délku asi dva centimetry
  • Kakaové boby, označované jako černé zrno, byly využívány i v alchymii.
  • Kakao obsahuje velké množství minerálů i vitaminů a podle vědeckých výzkumů i nejvíce antioxidantů ze všech plodin.

Foto: Profimedia

Že jsou oba letní měsíce stejně dlouhé?

Je zvláštní, že měsíce červenec a srpen sestávají shodně z 31 dní, ačkoli se jinak v kalendáři delší měsíce pravidelně střídají s kratšími. Jen v létě nastane tato velmi příjemná změna. Nikdo si určitě nestěžuje J, ale jen málokdo ví, proč tomu tak je. Při pátraní po příčinách jsme doputovali až do dalekého Říma. Ostatně, není to asi příliš překvapivé, vždyť všechny cesty vedou do Říma

Starořímský kalendář v době republiky začínal měsícem březnem, měl jen 10 měsíců a dohromady asi 300 dní. Zimní období (leden, únor) do kalendáře nepatřilo. Proto se mimochodem září nazývá v mnoha jazycích september, tedy sedmý měsíc, i když je dnes v pořadí devátý. Podobně říjen – oktober má v názvu osmičku, listopad – november devítku a prosinec – december desítku. Jiné měsíce dodnes nesou jména římských bohů, například březnu dal jméno bůh války Mars, červnu strážkyně domácího krbu Juno.

Později sestával rok z 12 měsíců čítajících dohromady 355 dnů. Aby byl kalendářní rok v souladu s rokem tropickým, vkládaly se nepravidelně pomocné dny do posledního měsíce – února. V době občanských válek na sklonku republiky už kalendářní rok téměř neodpovídal slunečnímu. Proto v roce 46 př. n. l. provedl Julius Ceasar zásadní reformu starořímského kalendáře. Juliánský kalendář byl založen na principu střídání 12 měsíců po 31 a 30 dnech. Jeden den ale bylo potřeba odečíst (6*31+6*30=366) – odebrán byl poslednímu měsíci v roce, únoru, který se tak zkrátil na 29 dní.

Z moci úřední Caesar prodloužil stávající rok na 445 dní, aby kalendář dohnal Slunce a pro každý čtvrtý rok zavedl přestupný den, opět v únoru. Dále stanovil, že napříště bude rok začínat prvním lednem, což bylo datum, kdy do svého úřadu nastupovali římští konzulové. Na jeho počest byl 7. měsíc v novém juliánském kalendáři (červenec) přejmenován na Julius (July) – už tehdy trval 31 dní.

Za dalšího císaře Augusta proběhla menší úprava názvů a délky jednotlivých měsíců. Osmý. měsíc (srpen) byl pojmenován po samotném císaři – Augustus (august). Nebylo by dostatečně uctivé, aby měsíc nazvaný po současném císaři čítal méně dní než měsíc pojmenovaný po Caesarovi, a proto byl srpnu přičten navíc jeden den, který byl následně odebrán únoru (asi ze zvyku). Od té dobý má únor jen 28 (nebo v přestupném roce 29) dnů a my si můžeme užívat dva nádherné a dlouhé letní měsíce.

Poznámka na závěr: Rčení Všechny cesty vedou do Říma… vzniklo jako reakce na dokonalý systém cest na Apeninském poloostrově. Svým dílem k jeho vzniku přispěl i císař Augustus, když na přelomu letopočtu nechal na Forum Romanum umístit zlatý mílový kámen, v místě, kde se křižovaly hlavní cesty spojující Řím se všemi provinciemi impéria. Od té doby se tedy říká:

Omnes viae Romam ducunt…

Zdroj: https://www.lingea.cz

Že jde ze světla vytvořit hmotu a hmota má tak možnost se nerozkládat, ale opět se přetvořit na světlo ? 

 

Hmota ze světla? Zní to jako rozverná fantazie z odvázané alchymistické zkazky. Jenže nejsme na pitce v rudolfínské Praze a nejde o silně podroušené alchymisty. Ve skutečnosti jde o velezajímavý problém částicové fyziky, který po desetiletích bezradného mudrování najednou spěje k optimistickému konci. Fyzika je dneska podle všeho odvázanější, než kdy byli alchymisté a teď tu máme poměrně realistický recept, jak doopravdy vyrobit hmotu ze záření. Císař Rudolf II. by byl dozajista u vytržení.

 

Gregory Breit. Kredit: Karol Langner, Wikimedia Commons.

Na fyzikálních večírcích se vypráví, že teorii o vyrobení hmoty ze světla navrhli v roce 1934 američtí fyzici Gregory Breit a John Wheeler. Je úplně prostinká a představuje nejjednodušší recept na výrobu hmoty ze světla, který se zatím objevil. Podle Breita s Wheelerem stačí správně srazit dva fotony, čili dvě entity záření a ze srážky by měl vzniknout elektron a pozitron, čili vlastně hmota a antihmota. Jejich výpočty byly shledány teoreticky v pořádku, ale samotní Breit a Wheeler nevěřili, že bych jejich extravagantní teorii někdy někdo experimentálně ověřil. A skutečně, zatím se to nikomu nepovedlo a odborníci se vždy domnívali, že to vyžaduje extrémně energetické částice, které nejsou k dispozici. Jenže částicová fyzika nikdy nespí.

Přehled interakcí záření a hmoty. Kredit: Oliver Pike/ Imperial College London.

Jednoho dne, po několika šálcích kávy, v malé kanceláři Blackettovy fyzikální laboratoře Královské univerzity v Londýně, novodobí teoretičtí fyzici vymysleli relativně jednoduchý způsob, jak hmotu ze záření podle Breita a Wheelera skutečně experimentálně vyrobit. Jestli sledujete seriál Teorie velkého třesku, tak si nejspíš představíte, jak to asi mohlo vypadat. Každopádně, Oliver Pike a jeho kolegové v časopisu Nature Photonics navrhli nový typ experimentu fyziky vysokých energií, který by využíval soudobé technologie a fungoval by jako srážeč fotonů (photon-photon collider). Napodoboval by situaci během prvních 100 sekund existence našeho vesmíru a podle všeho také poměry při monumentálních záblescích gama, které dodnes občas skrápějí širý vesmír.

 

John Wheeler. Kredit: GFHund, Wikimedia Commons.

Jak už to chodí, Pike a spol. původně pracovali na něčem úplně jiném. Řešili jakési problémy kolem fúzní energie a najednou zjistili, že s tím, co mají v ruce, mohou vyřešit letitou mysteriózní záhadu s výrobou hmoty ze světla. Vědce to podle všeho šokovalo, už jsou ale, zdá se, z nejhoršího venku. Teď prý jako teoretici hledají někoho, kdo jim navržený experiment postaví, zprovozní a srazí na něm fotony. Jejich srážeč fotonů by měl přitom zahrnovat dvě zásadní procedury. Jednak by měl mít extrémně výkonný laser, jehož zášlehy urychlí elektrony téměř na rychlost světla. Rozběsněné elektrony pak vystřelí do zlaté destičky, čímž vytvoří svazek fotonů, miliardkrát energetičtějších, než viditelné světlo.

Hohlraum z Národního zážehového zařízení (NIF). Kredit: LLNL, Wikimedia Commons.

Druhá fáze využívá drobnou nádobku ze zlata zvanou hohlraum, známou z výzkumu fúzní energie. Obsluha experimentu vstřelí dovnitř hohlraumu paprsek vysokoenergetického laseru a tím ho zahřeje tak šíleně, že září podobně jako hvězdy. Nakonec by experimentátoři měli navést svazek fotonů z první fáze do středu oslnivě rozzářeného hohlraumu a v tu chvíli by mělo dojít ke srážce fotonů z obou zdrojů a k zázračnému stvoření hmoty, tedy elektronů a pozitronů. Vědci by v takovém případě měli být schopni takové částice detekovat, když budou vylétat z hohlraumu ven. Teď se můžeme jen těšit, až se tohle někomu povede.

Literatura

Imperial College London News 15. 5. 2014, Nature Photonic online 18. 5. 2014.

Že byl dán lidem v oblastech postihovaných písečnými bouřemi ochranný oděv, který se chápe jinak a způsobuje u neznalých zmatek ?

Písečná bouře či prachová bouře je zvláštní atmosférický jev, kdy je vlivem pohybu vzduchových mas zvedán do atmosféry drobný prachový materiál či písek, který se pak následně spolu s posunem mas pohybuje do nových oblastí. Zvířený materiál je transportován a následně ukládán v nových oblastech.

Písečné bouře jsou typické pro aridní oblasti, kde není povrch kryt soustavnou vegetační pokrývkou, jenž by zabraňovala snadnému uchopení malých částí a jejich přenosu. Nejčastěji se s nimi setkáváme v pouštních oblastech na Zemi jako například v oblasti Sahary, Saudské Arabii apod. , ale byly pozorovány také na Marsu, kde občas dosahují globálních rozměrů, kdy je celá atmosféra planety zasažena podobnými bouřemi.

Pro ochránění populace v zemích postihovaných písečnými bouřemi byl proto navržen speciální ochranný oděv, který měl za úkol chránit tělo a krýt hlavně ústa a nos, kdy se  tento oděv stal v těchto oblastech postihovaných písečnými bouřemi doslova povinným a to převážně pro ženy, které bylo nutné chránit kvůli ochránění budoucí populace z důvodu jejich možného těhotenství.
V oblastech, které písečné bouře nepostihují již tento speciální ochranný oděv nemá důvod a to by bylo dobré vědět.

Že se vědcům podařil technologický zázrak: Jídlo ze vzduchu a vody

Finským vědcům se podařilo pomocí elektrolýzy přeměnit látky získané ze vzduchu a vody v hodnotnou stravu. Jejich objev by mohl znamenat revoluci v boji s hladomorem v chudých částech světa. Ve středu o tom informovala agentura Reuters.

Vědcům se povedlo vyrobit jídlo z vody a vzduchu

čtvrtek 3. srpna 2017, 20:14

„Prakticky všechny vstupní materiály jsou dostupné ve vzduchu. V budoucnu by tato technologie mohla být zavedena na pouštích a v dalších oblastech trpících hladomorem,“ řekl Reuters vedoucí výzkumného týmu Juha-Pekka Pitkänen z Technického výzkumného centra VTT ve Finsku.

Protein, sacharidy a tuky

Nový systém výroby potravin využívá bioreaktor obsahující vodu, mikroby a živiny, jako jsou dusík, síra a fosfor. Elektřina v bioreaktoru vyvolá elektrolýzu vody a v kombinaci s oxidem uhličitým získaným ze vzduchu dojde k chemické reakci. Jejím výsledkem je jedlá práškovitá směs. Více než polovinu z ní tvoří protein a čtvrtinu sacharidy. Zbylá část sestává z tuků a nukleových kyselin.

„Jednou z možností je domácí reaktor – přístroj, který by mohl uživatel použít k výrobě potřebného proteinu,“ slibuje Pitkänen.

Podle údajů Organizace spojených národů trpí ve světě hladem 795 miliónů lidí. V roce 2050 to podle současných trendů budou dvě miliardy.

Že bolest způsobuje mutaci, která může narušit celý systém ?

Při dlouhodobém bolestivém dráždění se ve skupině nervových vláken objevuje mutační jev, kterému se říká sprouting – pučení. Trvalým drážděním nervu vypučí z nervu další mutační větévky, které k sobě přibližují paralelně nervová vlákna a vzruch může „přeskakovat“ nejenom na synapsi, ale i na takto nově vytvořeném paralelním spojení, kterému se říká efapse.

Bolest s nebezpečím mutací proto není omluvitelná, či obhajitelná z pohledu její potřeby vedoucí k zabránění poškození těla, neboť nebezpečí mutace je mnohem závažnější, nežli případné poškození a proto k zabránění poškození těla plně postačí místo bolesti pouhá  informace o poškození s jasnou následnou reakcí tuto informaci přijmout, akceptovat, v poškozování nepokračovat a případné poškození vzniklé neúmyslně ihned napravit. Bolest je tedy velice vážnou mutační hrozbou pro celý systém a tento fakt není radno přehlížet.

 

 
Loading...
Translate »
Přejít k navigační liště